Státní maturity ukázaly na efektivitu středního školství

Opakuje se to každý rok. Vždy je veřejnost šokována, co všechno ty naše děti neumí. Jak je možné, že maturant nezvládne to a to? Občas ještě někdo zavzpomíná na školu před rokem 1989, jak to bylo krásné a efektivní, děti prý tehdy byly vzdělané, znaly toho mnohem více než dnes.

Jako středoškolský učitel mám možnost být přímo u maturit. Letos dopadla špatně pouze matematika, čeština a cizí jazyky jsou bez problémů. Proč se více nepíše i o tomto úspěchu? Kritici tvrdí, že maturita z češtiny a z cizích jazyků je prý tak snadná, že ji udělá téměř každý. Takže pokud jsou studenti úspěšní, pak je to tím, že je maturita příliš snadná. Pokud ale zažijeme propadák jako u matematiky, tak jsou studenti hloupí a bijeme na poplach.

            Všem těm prorokům, kteří tvrdí, jak je ta maturita z češtiny a třeba angličtiny snadná, bych doporučil, zkusit si nějaké maturitní testy. Jednoduché podle mě nejsou. V didaktickém testu z mateřského jazyka musí student ukázat, že dokáže porozumět i náročnějším textům nebo že dokáže aplikovat své znalosti při řešení konkrétního problému. V cizím jazyce zase musí obstát v rozsáhlém poslechu, gramatika je testována prakticky na cizojazyčném textu.

            Studentům již tedy nepomůže tupé „bifování“, po kterém se mnohým tak stýská. A přiznejme si, že pouhá znalost faktů bez praktického uplatnění, je vlastně k ničemu. Prostě ztráta času. Člověk je dnes zahlcen informacemi, škola ho musí naučit s nimi pracovat. A přesně tuto práci s informacemi testuje státní maturita. Nadaný student to zvládne možná bez větší přípravy, je to pro něj snadné. Student, který patří spíše na učiliště, s tím má problém i po intenzivní přípravě. Raději by se naučil něco nazpaměť. Něco by pak „uměl“. Záleží na nás, jaké chceme mít absolventy středních škol.

            Realita středního školství mi tedy nepřijde tak špatná, jak je často v médiích prezentováno. Škola i jednotliví učitelé mají možnost výuku citelně ovlivnit, mohou klást různě silné důrazy na konkrétní učební látky. To je jistě přínosné, lze se tak přizpůsobit konkrétní situaci studentů, lokalitě, ve které žijí… Stát je pak garantem toho, že student dokáže přemýšlet na určité úrovni a má všeobecný přehled. Jako nástroj této garance slouží státní maturita. Není potřeba větší kontroly. Školství by pak bylo sešněrováno, učitelé by učili něco, o čem by vůbec netušili, k čemu to studentům bude. Děti by pak toho možná hodně „uměly“, jako před rokem 1989, ale v dnešním světe by rozhodně neobstály. Škola by se stala nepraktickým skanzenem, který by nekomunikoval s ostatním světem. V takové instituci bych pracovat nechtěl.