Halík kope kolem sebe, kde je ta otevřenost pro druhé a jejich názo

Považuji za nutné reagovat na poslední výplod Tomáše Halíka: http://nazory.ihned.cz/c1-63448430-honzejk-me-urazi-pripisuje-mi-necestne-motivy. Pana Halíka si osobně velmi vážím, i když je to v posledních týdnech po teroristických útocích ve Francii stále těžší.

Tomáš Halík neváhal bezprostředně po brutálních teroristických útocích vyrazit do boje s tvrzením, že on Charlie rozhodně není, protože jemu osobně se ty karikatury nelíbí, jsou prý málo laskavé nebo co. Jistě, taková diskuze se může vést, ale ne symbolicky na pohřbu novinářů, kteří byli za svůj názor popraveni teroristy. Je to nevkusné a hloupé.

            To se stalo v době, kdy papež František přirovnával teroristické útoky ve Francii k ráně pěstí, kterou by prý uštědřil svému sekretáři, kdyby urazil papežovu matku. Když pomineme fakt, že slušní lidé si účty pěstí nevyřizují, tak je to další ostudné zlehčování závažnosti oběti, kterou francouzští novináři přinesli.

            Dá se říci, že v této dějinné chvíli představitelé katolické církve zklamali. Pokud se obávají svobody slova jako ve středověku, tak měli alespoň mlčet. Současný stav mě jako katolíka hodně mrzí, nehledě na to, že i atmosféra mezi věřícími začíná houstnout. Před útoky by si mnoho lidí netrouflo znevažovat svobodu slova, nyní se jich, povzbuzeni papežem a Halíkem, objevuje stále více. Tímto směrem ale snad kráčet nechceme.

            U Tomáše Halíka je navíc zarážející, že svými výroky z posledních týdnů úplně staví na hlavu svou dosavadní práci. Halík napsal mnoho knih o otevřenosti, toleranci, poznání druhého člověka. Nějak mu ale ta otevřenost schází směrem ke francouzským satirikům. Že by otevřenost a svoboda projevu platila jenom pro někoho? Jen pro ty, jejichž názor se Halíkovi líbí? Neukazuje nám Tomáš Halík nyní svou pravou tvář? Tedy říkej si, co chceš, ale jen, když se mi to bude líbit? Takto ale demokratická společnost ani svoboda slova, pane Halíku, nevypadá.

            Tomáš Halík píše o francouzských novinářích, že jenom sprostě útočili na islám. Dokonce jde tak daleko, že vše přirovnává k situaci, kdy novináři šli do tygří klece ne proto, aby zachránili dítě, ale kvůli vlastní exhibici. S Charlie Hebdo se soudili mnozí, časopis však vždy u nezávislého soudu vyhrál. Je snad pan Halík nad nezávislým soudem, že píše o sprostých urážkách? To snad každý může vidět jinak. A nezávislý soud dal za pravdu časopisu, že je to v normě. Halík se zde pasuje do jakési role Arbitera, což mu rozhodně nepřísluší, je to navíc nebezpečné.

            Pokud zůstaneme u nepovedeného přirovnání k tygří kleci, tak novináři do ní skutečně vstoupili a zaplatili za to životem. Nešli tam ale kvůli vlastní exhibici, ale šli tam zachránit dítě. To dítě se jmenovalo Svoboda slova. Diskuze totiž nemůže být primárně o tom, jestli se mi ty karikatury líbí nebo ne. Jistě, můžeme hodnotit umělecký dojem a tak dále. Mnohem zásadnější je však diskuze o svobodě slova. Tu musíme bránit. Nemůžeme ji někomu upírat jako Halík jen proto, že s dotyčným nesouhlasíme. Nesmíme se jako Halík vysmívat obětem, že když lezli do tygří klece, tak se nemůžou přece divit. Sovova slova je tu i pro ty, se kterými nesouhlasím.

            Vzhledem k tomu, že jsem přečetl většinu knih Tomáše Halíka, tak stále doufám, že jde o přešlap, který se časem nějak vyjasní. Doufám, že se Tomáš Halík vrátí k obhajobě diskuze, jinakosti a svobody slova. Tak ho znám, nyní mu nerozumím. Jedno je pro mě ale stále jasnější. Jsem Charlie, ne Halík.