Proč se církev bojí dialogu a jinakosti?

Církev se snaží prezentovat jako otevřená všem lidem, události kolem Praque Pride a přednášky americké řeholnice o šikaně však dokazují opak.

Česká katolická církev zakázala přednášku americké řeholnice o šikaně homosexuálů v církvi v pražském studentském kostele, která měla proběhnout v rámci Praque Pride. Lepší propagaci si jistě akce nemohla přát, a tak dnes přednášku navštívilo na světské půdě podstatně více lidí, než se původně čekalo. 

Jako katolíka mě tato uzavřenost představitelů církve mrzí. Podobné akce jako Praque Pride probíhají na celém světě, vlastně pouze tam, kde člověk může svobodně a beztrestně vyjádřit svůj názor i sexuální orientaci, tedy v demokratických zemích. Proč má tedy česká katolická církev s akcí takový problém?

Není mi jasné, kde se bere ta nenávist vůči lidem, o kterých často mnoho nevíme, tedy kromě toho, že jsou jiní v tom, kdo je sexuálně přitahuje. Různé skupiny lidí pořádají různé festivaly a jiné kulturní podniky. Proč tedy Praque Pride leze katolíkům tak na nervy?

Některé katolické protiakce působí až směšně. Náhodou v ten samý den jako Praque Pride se koná jakýsi Den pro rodinu kdesi v Holešově. Podle pořadatelů to souvislost s akcí Praque Pride nemá. Na facebooku se k akci přihlásilo dva dny před konáním 28 lidí. Opravdu den rodiny, jak má být, můj odhad je vzhledem k počtu účastníků tak 10 rodin. Ti si mohli udělat zahradní slavnost doma a odpustit si tuto trapnou „trucakci“.

Ještě zábavněji působí facebooková akce Praque Pray, což je jakási modlitební akce za hříšníky. Členové se budou postit za „hříchy páchané na tomto pochodu Praque Pride“, jak se uvádí v facebookové události. I tato událost má naštěstí pouze 37 nadšenců, takže to nevypadá na celonárodní půst.

Nechme tyto směšné výstřelky stranou a pojďme k věcné argumentaci. Někteří odpůrci říkají, že homosexuálové se nemají takto veřejně prezentovat. Takže by měli zalézt někam do díry, aby nebyli vidět? A kdo ještě? Postižení jim taky nevadí do té doby, než budou pořádat průvody? A leváci? Tento homosexuální průvod hrdosti je tady právě kvůli těmto lidem, kteří nejsou schopni a ochotni pochopit, že prostě nejsme všichni stejní. Nemáme stejnou barvu pleti, nevyznáváme stejné náboženství a nemáme stejnou sexuální orientaci. Jinakost prostě dráždí, svět pak není přehledný a černobílý.

Člověk by očekával, že právě křesťanská církev se na základě biblického poselství bude starat o ty, kteří jsou na okraji společnosti nebo prostě jsou trochu jiní než většina ostatních. Vždyť sám Ježíš se staral zejména o slabé a chudé, prostě o ty, kterým bylo nějak ublíženo. A přesně o těch přece chtěla americká řeholnice mluvit. O těch, kteří jsou šikanováni dokonce za to, za co vůbec nemohou.  Kardinál Duka se místo podpory rozhodl řeholnici pokud možno umlčet. To se však naštěstí nestalo, protože církev již nemá myšlenkový monopol jako ve středověku, a tak mohla přednáška proběhnout na půdě Filozofické fakulty, kde ji navštívilo mnoho lidí.

Homosexuálové mají být podle církve přijímaní „se soucitem“. Proboha s jakým soucitem? Kdo má právo druhého litovat jen proto, že je jiný, než on sám? Tento povýšený „soucit“ považuji za hodně arogantní gesto církve vůči homosexuálům.

Co dále nabízí církev homosexuálům? Sexuální zdrženlivost, tedy něco jako celibát. Zde opět církev zaspala ve středověku. Celibát není možné někomu nařídit, člověk se pro něj může pouze svobodně rozhodnout. Jinak popře svoji přirozenost a stane se z něho troska. Nechce se mi domýšlet, kolik homosexuálů skočilo na špek církvi s touto „zdrženlivostí“ a jak na tom asi tito lidé dneska jsou.

Různost a rovnost patří do demokracie, stejnost a podřízenost do středověku. Česká církev svým strachem z akce Praque Pride a z otevřené diskuze o problémech v církvi (šikana homosexuálů) ukázala svou uzavřenost a netoleranci. Jde mimochodem o instituci, která se snaží veřejnost přesvědčit, že otevřeně řeší mnohé sexuální skandály svých kněží. V tomto je církev bohužel blíž ke středověku než k demokracii západní Evropy.

Přeji si otevřenou církev, jak ji vnímá i papež František, od kterého by se měl i kardinál Duka více učit. Přeji si církev, která nebude dopředu lidi rozdělovat na dobré a špatné podle sexuální orientace. Přeji si církev, která bude vnímavá pro jakékoli menšiny. Církev musí ostatní vybízet k pomoci druhým, ne jim v tom bránit a házet klacky pod nohy. Jsem přesvědčený, že takovou církev chtěl i Ježíš a chce ji takovou i papež František, který ke k homosexuálům mnohem více otevřený než kardinál Duka.

Jako řadový katolík chci k takové církvi přispět, třeba tímto článkem.