Ovčáček: Angažování umělci. 1948, 1977 a teď 2016.

V sobotu večer proběhlo tradiční udílení cen „Anděl“, které přenášela Česká televize. Několik umělců si dovolilo kritizovat prezidenta Miloše Zemana a Andreje Babiše, ministra financí a šéfa hnutí ANO. 

Reakce prezidentova mluvčího na sebe nenechala dlouho čekat.

Kladu si otázku, proč Ovčáček argumentuje tímto způsobem, když mnoho prezidentových příznivců nepovažuje komunistický režim za něco špatného, dokonce někteří otevřeně volají po jeho návratu. Prezident se nás snaží dostat do vlivu zemí, kde o nějaké demokracii nemůže být ani řeč. Sám Ovčáček přece psal pro komunistické Haló noviny, jak se tedy stalo, že je z něho nyní tak citlivý demokrat?

            Jiří Ovčáček měl (nebo má?) komunisty opravdu rád (viz např. http://echo24.cz/a/icnaf/pana-ovcacka-fascinoval-komunismus-mame-dukazy). Proč nyní otevřeně útočí na vítězství komunistů v roce 1948? Proč vyčítá Peroutkovi jeho fascinaci nacismem, která je prý doložena jakýmsi článkem, který ale nikdo nikdy neviděl. Tedy kromě prezidenta Zemana, o jehož příčetnosti dnes můžeme mít oprávněné pochyby. O co Ovčáčkovi jde? Je to hlupák, nebo ví přesně, co dělá?

            Jsem přesvědčen o tom, že Ovčáček hlupák není a ví dobře, co dělá. Je to kariérista, který by prodal i vlastní babičku, kdyby z toho měl nějaký užitek. Mění své názory a kabáty, jak je zrovna potřeba. Obávám se, že by se v době, kdy žil Ferdinand Peroutka, Ovčáček nejspíš moc nevyznamenal.

            Ovšem zpět k současnosti. Domnívám se, že Ovčáček chce oslovit širokou veřejnost, tedy lidi, kteří nostalgicky vzpomínají na komunismus, ale také lidi, kteří vyznávají demokratické principy. Je to vůbec možné? Na první pohled ne, ale Ovčáček je důkaz, že i taková demagogie může fungovat.

            Ač se prezident a jeho mluvčí snaží plíživě a postupně zavést diktaturu, tak své oponenty napadají jako útočníky na demokracii. Dochází tak k totálnímu zmatení pojmů, v němž není vůbec jasné, kdo je kdo. Umělci, kteří svobodně vysloví svůj názor proti mainstreamu, a mohli by tak být přirovnání k signatářům Charty 77 (i když tehdy jistě hrozilo signatářům nesrovnatelně větší nebezpečí), tak tyto lidi Ovčáček přirovnává k angažovaným umělcům v roce 1948 nebo 1977. Tedy k přesně druhé straně. Je to svým způsobem geniální, protože v takové diskuzi se člověk opravdu ztratí.

            Karel Gott, který neváhal spolupracovat s režimem a podepsat tzv. Antichartu, je pro Ovčáčka bojovníkem za demokracii. Lidé, kteří protestují proti návštěvě prezidenta nedemokratické Číny, jsou označeni jako „fašizující se lůza“.

            Prostě každý, kdo nesouhlasí s prezidentem nebo jeho mluvčím Ovčáčkem, je nedemokrat nebo rovnou fašista. Ano, toto je logika Ovčáčkovy argumentace.

            Domnívám se, že se již blížíme k bodu, kdy bude třeba aktivně vystupovat proti lidem, kteří vážně ohrožují demokratické principy v naší zemi. Spousta lidí má tak rádo silné vůdce, ať už je to Zeman nebo Babiš (nebo v minulosti Hitler). Proto díky umělcům, kteří otevřeně vyjádřili svůj názor a své obavy. Jen tak dál.

            A snad ještě poznámka: Koukal jsem se na ranní zprávy v České televizi. O protestu umělců pouze krátká zmínka na konci půlhodinového bloku, o prezidentských volbách v Peru podrobná několikaminutová reportáž. Odvádění pozornosti k tématům, která nikoho neohrožují a nikoho nezajímají. Tak jen na čí straně ta ČT teda stojí. :-)